MÁM MYŠLENKY TEREZIE MOC RÁD .) 

O Terezii z Lisieux-životopis

Sv. Terezie z Lisieux, vlastním jménem Terezie Martinová a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše je katolická světice, panna a mystička. Narodila se jako poslední z pěti dětí manželů Martinových v Alenconu. Měla 4 sestry: Marii, Pavlínu, Celinu a Leonu. Od dětství toužila se stát se řeholnicí. V patnácti letech byla Terezie Martinová přijata do řádu karmelitek. Sestry karmelitky v Lisieux ji měly za domýšlivou. Její představená Marie Gonzaga měla sklony k silnému autoritářství, Terezie to v řádu neměla lehké.  Terezie sama navenek působila velice vyrovnaně, ale trpěla celý život stavy úzkosti. Často ji mučila myšlenka, že ji Bůh opustil. Občas nabývala přesvědčení, že bude zatracena, ale dokázala se odevzdat Boží lásce. V klášteře se střídá manuální práce, sborová modlitba, a to tak, že na spánek je vyhrazeno jen několik hodin denně. Zima a chlad klášterních zdí podlamovaly Terezino zdraví ještě víc. Terezie na popud převorky (zřejmě ve svém volném čase) musela psát své vzpomínky (Dějiny duše, známé také pod názvem Autobiografické spisy). Tereziino křehké zdraví a tvrdý život v klášteře nevydrželo. V roce 1896 začíná kašlat krev. O rok později umírá na tuberkulózu. (Pozn.-Na celý i na klášterní život Terezie je třeba dívat se v kontextu tehdejší doby).

Dílo
- Dějiny duše, vydáno posmrtně
- Básně
- Vstupuji do života - poslední rozhovory

- Dopisy Terezie z Lisieux kněžím a misionářům

Terezie z Lisieux - duchovní kariéra

Terezie z Lisieux vlastním jménem Terezie Martinová se narodila 2. Ledna 1873 a zemřela 30. Září 1897 na tuberkulózu. V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil. V roce 1927 papež Pius XI. prohlásil Terezii z Lisieux za "hlavní patronku misíí na celém světě spolu s Františkem Xaverským". Dne 3. května 1944 papež Pius XII. označil Terezii za "druhou patronku Francie, spolu s Janou z Arku.“ Je i patronkou Austrálie. Jan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil stejně jako Kateřinu Sienskou (14. století) a Terezii z Ávily (16. století) za učitelku církve. Atributy-Zobrazovaná je především v řeholním oděvu, s křížem a s růžemi, které jsou pro ni hlavním atributem.

(Duchovní kariéra přejata dle Wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Terezie_z_Lisieux)

Terezinin přínos v duchovní oblasti je značný. Skrze lásku je malá cesta podstatou cesty velké, velká cesta je zase podstatou cesty malé, to je tajemství křížového pravidla teologie a také tajemství Tereziny mystiky. Tak je v malosti a slabosti uskutečněna ta největší síla. Sláva Bohu.

Dvanáct forem svaté Terezie z Lisieux

Tyto formy jsou sepsány jako text osobní studie a výpisků dle knih Aurobiografické spisy-Terezie z Lisieux-Karmelitánské nakladatelství a knihy Duchovní cvičení se svatou Terezií, P. Liagre, Karmelitánské nakladatelství. Tyto formy jsou přejaty (od P. Liarga) a shrnují učení svaté Terezie do "kostky". Přirozeně má každý z těchto kroků další podtext, existují k nim exercicie, mají se procvičovat v rozjímání a kontemplaci. 

První forma-Víra v milosrdnou lásku, sebeoproštění

Sebeoproštění

Ukryl jsi tyto věci před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým (Mt11:25). Ona maličkost je vlastně potlačení egoismu a pýchy před Bohem. Když se před Bohem umenšíme a zůstamene pokorní, tiší a malý ve své „moudrosti“, dostaneme Božské vědění a vedení. Umenšit se znamená dát Bohu prostor, aby v nás mohl pracovat. V tom dlí podstata Tereziny svatosti, učinit se před Bohem malým, držet před ním své prázdné srdce, aby ho Bůh mohl naplnit.

Víra v milosrdnou lásku

Terezie celým svým životem věřila v milosrdnou lásku Boží. Když zůstaneme jako malé děti s naivní vírou v lásku dobrého Boha, stane se tato láska nejhlubším tajemstvím naší duše. Nosit v sobě jistotu, že jsem milován všemohoucím Bohem je podstata malé cesty Terezie z Lisieux. Duše ví, že je milována a odpovídá na lásku touhou milovat. Všechno ostatní vyplývá z toho. Chápání Božích věcí přijde až potom. Kdo nemiluje Boha nepoznal. Kristus se neštítí dotknout se malomocného, ale ten k němu musí přijít a s důvědou natáhnout svou ruku, pak ho uzdraví. To je víra v milosrdnou lásku.

Druhá forma-Touha milovat

Když duše věří v lásku Boží, v to, že je milosrdně a zdarma Bohem milována i když je sama neschopna milovat, jak jinak odpoví na lásku Boží než touhou odevzdat se mu i se svou malostí, aby v nás mohl vykonat své dílo milosrdenství a lásky? To je touha milovat a láska.

Bůh je láska, touha po dokonalosti je touha po lásce. Láska je počátek všech věcí, pro lásku jsme byli stvořeni, pro lásku byl stvořen i vesmír. Touha působit stvořiteli radost je touha milovat. Pokorná a důvěřivá touha milovat Boha. Neklást žádné hranice touze milovat. Bůh, který je láska, usiluje, aby přetvořil naši duši v lásku. To je postupné splývání s Bohem, který je nekonečná láska. Jestliže se duše otevře této touze, Bůh si pospíší a naplní ji.

Třetí forma-Pokora

Ježíš řekl: „Kdo se poníží jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší“. Taková dětská pokora je i tajemstvím Terezie z Lisieux. Taková pokora znamená odvrácení zraku od sebe a upření pohledu na Boha. Když se obrátíme k Bohu a ukotvíme v něm naše srdce, dosáhneme v životě klidu nad to co je běžné. Když si uvědomíme své bídy a ubohosti, temnotu a hřích využijeme každé takové zjištění k tomu, abychom se obrátili k Bohu a odevzdali se jeho milosrdné lásce. Víra v milosrdnou lásku Boží je ponížení a pokora a jediný správný postup k Bohu. Terezie říká:“Ano můj Bože, jsem šťastna, že se cítím malá a slabá v tvé přítomnosti, a mé srdce zůstává v pokoji: ( Dějiny duše, XI). Jenom ve světle milosrdné lásky můžeme milovat skutečnost, že nejsme nic, a můžeme být šťastni, že toto „nic“ smíme věnovat lásce. Můžeme se bez obav odevzdat touze milovat. Růst v lásce přináší růst v pokoře a každý vzrůst pokory plodí vzrůst lásky. Když vidíme svou bídnost, nechceme se již dívat na sebe, hladíme na milovaného a v něm jsme ukotveni na věky. Mít se rád znamená mít se rád pro Boha. Terezie nechce velká osvícení a skutky, čest nebo velké činy, to vše odmítá jako překážky. Ať je pouze Bůh. Terezie uznává, že Bohu ji milou nečiní její touha konat velké věci, ale láska. Chápe, že v Božích očích jen láska má cenu. Boží láska vstupuje do srdce, které se jí oddá, stráví, pohltí vyžene z tohoto srdce všechnu sebelásku , všechno sebevědomí, všechnu samolibost, všechnu pýchu. Láska koná v pokoře, láska je opravdová jen v pokoře. Když nám Bůh ukáže naši neschopnost se sebou něco udělat, naši malost k čemukoliv dobrému, a my se podvolíme v pokoře, láska Boží nás vyprázdní od veškeré sebelásky a naplní nás láskou Boží.

Čtvrtá forma-Důvěra

Pokora, která malomyslní je špatná., říká farář Arský. Ale jak nemá budit malomyslnost pohled na slabost, na nemohoucnost, na nicotu?-Důvěra! Protiváha pokory je důvěra. Jsme vědomi si své slabosti a až odvážně důvěřivými v otcovskou lásku. Pokora bez důvěry končí malomyslností a zrtátou odvahy. Pokora bez důvěry není podložena a vyrovnána důvěrou v lásku. Důvěra bez pokory je zase domýšlivostí a opovážlivostí. Pokora a důvěra společně, tak jak je předvádí Terezie je správná forma mystiky. Nechat se pokorně a s důvěrou pohltit Boží láskou, nechat se přitáhnout do výhně a přeměnit se v lásku ke slávě Boží. Bez důvěry by svatá Terezie nedosáhla ničeho. Důvěra je klíč. Když vidí, jak je slabá, malá a nemohoucí, zmocňuje se s důvěrou všemohoucnosti Boha, o kterém ví, že ji neskonale a zdarma miluje. Od té doby cítí, že je silná. „Vzpomínka na mé chyby mě pokořuje...Ale tato vzpomínka mi hovoří ještě víc o milosrdenství  a o lásce. Vrhne li někdo své chyby s důvěrou zcela dětinskou do sžíravé výhně Lásky, jak by neměli být nenávratně stráveny?“. (6. Dopis duchovním bratřím). Jen láska má cenu. Živé uskutečnění síly ve slabosti. Svou slabost změnila v sílu pomocí důvěry. Víra v lásku a důvěra z ní plynoucí pozvedala její duši a přenechávala ji této všemohoucí Lásce. A tím se z překážek a s nimi i ze samotné slabosti stávaly prostředky. Totéž, co mnoho duší odrazuje a co zpřetrhává jejich spojení s Bohem, totiž pohled na jejich bídu a na jejich slabost, pozdvihuje Terezii nad ni samu, až k Bohu. Tím víc se spoléhala na Lásku, čím slabší se shledávala. Zde je na místě připomenout svatého Pavla: „Naděje neklame“. Tím je zcela vysvětlena věta „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

5-Terezie a Duch svatý

6-sebezápor

7-dary

8-modlitba

9-trpělivost

10-láska k bližnímu

11-prostota

12-obětování (se lásce)

Jsem přesvědčen, že kdyby Terezie ještě žila, odmítla by jakékoliv pocty, nebo stavění „pozlacených“ soch a ukázala by na Boha se slovy, že její svatost způsobil jedině a pouze On, milující otec všehomíru a jedině On si za to zaslouží obdiv a slávu. Veškerý obdiv po ní sklouzává a navrací se k jedinému Bohu. V tom je hlavní podstata Terezina poselství. Proto mají Terezii z Lisieux rádi i protestanti. 

Co učení Terezie přináší nového?

Učení Terezie z Lisieux je moderní katolické učení, obsahuje praxi cvičení a vede k Bohu. Dále přináší v jistém smyslu "aktualzaci" víry přesně podle slov Karla Rahnera: "Křesťan zítřka bude mystik, nebo vůbec nebude". Učení Terezie z Lisieux tuto vizi splňuje a má do budoucna velký potenciál oslovovat stále více lidí a přitahovat je ke křesťanství. Terezino poselství je v moderní duchovní praxi naprosto špičkovou cestou, je lehké jako pírko a přitom výjimečně účinné jako nejtěžší a nejsilnější nástroj. Obsahuje především myšlenku tak zvané "Boží zdviže". 

Jaká je nejlepší zbožnost podle Terezie z Lisieux

Jsou hodnoty dočasné a jsou hodnoty trvalé. Rozvoj dočasných hodnot vede ke zklamání. Rozvoj trvalých hodnot vede ke štěstí. Trvalé hodnoty jsou podle Terezie především Boží vlastnosti, které se odrážení i ve stvoření a v lidech, kteří byli k obrazu Božímu stvořeni. Rozvoj těchto vlastností skrze víru vede k poznání Boha. Bůh je především láska, i my se tedy začneme zabývat láskou a jejím rozvojem a směřováním k Bohu. Nejhlubší poznání pak přichází v osobní zkušenosti s Bohem. Obecně vzato, je ale taková zkušenost darem milosti a nelze k ní dojít ze své vůle a konání. Ne nadarmo je Terezie vysoko ctěná jako patronka všech misionářů, patronka celé Austrálie a druhá patronka Francie.

1.Korinským 12: 4-31: „Jsou rozmanité dary, ale je týž duch, a jsou rozmanité služby, a přece je týž Pán, a jsou rozmanitá působení, a přece je to týž Bůh, který provádí všechna působení ve všech… Ale všechna tato působení provádí jeden a týž duch a každému zvlášť přiděluje, právě jak chce“. Bohu jedinému budiž sláva na věky věků, ve jménu Ježíše Krista našeho spasitele. Amen.